Pět let jsem studoval na poměrně těžké vysoké škole a denně pracuju na tom, abych byl dostatečně připravený zodpovědět dotazy pacientů a poskytnout jim správné informace o tom, jak mají užívat vydaná léčiva, aby jim co nejvíce pomohla a neuškodila. Ano, uhodli jste, jsem lékárník.
Místo toho každý den odpovídám na otázky typu: Vracíte taky těch třicet korun? Berete taky tuhle červenou kartičku nebo máte jinou? Jaktože máte na tenhle lék o dvě stovky dražší než jinde? Mám tu 4 recepty, můžete mi spočítat, kolik to bude u vás stát? Tedy na otázky, které absolutně nesouvisí s předmětem našeho povolání - vydávání léčiv a odborné poradenství. Zabere to jistě minimálně polovičku pracovní doby. Stát si z nás svými politickými tahy udělal svoje úředníky a vysvětlovače reforem, příp. výběrce třicetikorun pro pojišťovny.
Pokud v České republice funguje zdravotnictví na principu solidarity a každý si platí zdravotní pojištění, tak očekávám, že systém bude nastaven tak, že léky vydávané na recept na nemoci, které člověk nemůže ovlivnit, budou stát všude stejně a doplatek na ně bude předem předvídatelný. Zdá se mi to celkem logické a myslím, že by to úplně vyřešilo objíždění všech lékáren a hledání té, kde mají lék nejlevnější. Lékárny mají dost jiných způsobů, jak si mohou konkurovat - poradenský servis, lékové konzultace, příprava individuálně připravovaných léčiv, ceny doplňkového sortimentu.
Chceme dělat to, k čemu jsme vystudovali. Chceme léky s pevnými a předvídatelnými doplatky!
