Práce v lékárně je po novém roce zase velmi dobrodružná. Asi nikoho nepřekvapí, že tomu tak je hlavně kvůli reformě. Opravdu, co pacient, to speciální případ: různé otázky, povzdechy, stížnoti i rezignované žertíky. Do všech pádů skloňovaný Julínek toho, jak se zdá, se svou reformou zase tolik nezvládl. Opět se ukázalo, že tím, jenž řídí, zda se bude či nebude ve zdravotnictví utrácet, je opět nikdo jiný než doktor. Posuďte sami na následujících příkladech ze života:
1) Recept na Ichtoxyl jsem snad viděl nyní v prvních dnech platnosti reformy snad úplně poprvé v životě. A jak to vypadá finančně: vydal-li bych mast na recept, pacientka by zaplatila 46,20Kč, jelikož je ale Ichtoxyl možno koupit i volně, paní přímo jásala, když jsem jí ho prodal za pouhých 31,50Kč za hotové.
2) Jiný pán se mě zase tak trochu zakřiknutě zeptal, jestli si opravdu musí brát oba Milurity na dnu, které obsahují 100 tablet a tudíž mu vydrží na půl roku, když po třech měsících jde stejně k panu doktorovi na kontrolu. Vysvětlil jsem mu, že mu tím asi pan doktor chtěl ušetřit placení poplatku za položku receptu. Nakonec si tedy Milurit vzal, ikdyž jsme oba věděli, že to je zbytečné a k zabránění plýtvání ve zdravotnictví to nevede. Dobře to např. ilustrují tašky netknutých léčiv po zemřelých, které mají tisícovou hodnotu. A není jich málo.
3) Posledním příkladem budiž recept na tři Superpyriny (doplatek dohromady 1,80Kč + 30-ti korunový doplatek = 31,80Kč). Volný prodej tří balení by vyšel o 5Kč dráž, ale ušetřil by peníze ze zdravotního pojištění na důležitější věci.
Proto si myslím, že se toho moc nezměnilo, doktoři si zase za pomoci zvídavých pacientů najdou cestičky, jak utratit společné peníze ze zdravotního pojištění za blbosti.
